Honda

Nějvětší sraz CXek v Evropě

V termínu 12.-14.6.09 se konal v Brémách v autokempu u města Vechta již 13. ročník srazu CXek. Organizátoři letos přesunuli termín tak, aby se akce mohli zúčastnit také Angličané. Ani letošní rok nenechal nikoho na pochybách, že se jedná o největší sraz CXek v Evropě s velmi dobrou organizací, který nemá za cíl vydělat peníze, ale umožnit ssetkání majitelů CXek. Letošního srazu jsme se zůčastnili tři majitelé z Čech.Tonda a Jarda jeli po vlastní ose. Já jsem nakonec zvolil opět variantu motorky na vozíku. Důvodem byli přetvrvávající problémy s kmitajícím řízením,které se mi ani přes maximální snahu nepodařilo odstranit. Přikládám fotky, jak vypadala moje motorka necelých 48 hodin před odjezdem. Komentář to zřejmě nepotřebuje...

Proti loňskému roku se termín posunul sice více k létu, ale na teplejší počasí to veliký vliv němělo, spíše naopak. Letos jsme vyjeli v pátek ráno. Protože každý z nás jsme odjinud, zvolili jsme místem srazu benzínovou pumpu v Petrovicích. Čas setkání 8 hod. Jarda, který to z nás tří měl nejdál se vydal na cestu už ve ČT večer a přespal nedaleko Ústí v kempu. Čekání na nás si vyplnil snídaní. Já a Tonda jsme dorazili téměř současně pát minut po 8 hod. Poslední kontrola mapy, nastavení GPS a náš malý konvoj vyráží směr Magdeburg, Hannover, Vechta. Vyrážíme vstříct nejistému počasí,které by se spíš hodilo nazvat aprílovým. Cestou projíždíme jedenácti průtržemi mačen a nakonec jsme častováni krupobitím. Protože se však nebylo kde se krýt, pokračujeme v cestě bez zastávek. Ty si dopřáváme každých 120-170 km při dotankování motorek. Kluci si vzájemě porovnávají tachometry a zjišťují, že se rozcházejí o 200 metrů na 120 kilometrů. Je větrno z čehož mohli mít největší radost provozovatelé větrných elektráren, který potkáváme cestou stovky. Pro kluky to však znamená vyšší spotřebu a nepříjemné cestování, hlavně při bočním větru.

Do místa srazu přijíždíme něco kolem 16 hodiny. Čas je dobrý, obloha polojasná, přesto chladno. Zatímco se kluci jeli fotit a registrovat, tak já si vybírám místo pro parkování. Sundávám motorku a hle, nejde nastartovat a nerozvítila se mi ani jediná kontrolka... Sakra to je den... nářadí jsem nechal v garáži, mám jen 12, 14 a 17 golu, šroubovák na sikovky... Hlavou se mi honí, co se mohlo kde zkratovat po tom co jsem doma složil motorku, vždyť jsem se na ní ještě projel... Ochotně mi někdo nabízí startovací kabely a startujeme motorku z auta... nic. Motor se ani nepohnul, jen zacvakal "magnetšalter", oddělávám plexi, otevírám světlo a kontroluji dráty... nic vše je OK. Přichází další pomocník... Znovu připojujeme startovací kabely, jen tentokrát pořádně tiskneme svorky k baterce. Mačkám start a hle, motor ochotně naskočil. Skládám zpátky světlo, nasazuji plexi, s díky se loučím s pomocníky. Oblékám kůži a vyrážím na projíždku dobít baterku. Udělal jsem si kolečko 5O km a motorka startuje... zatím. To však ještě nevím, že druhý den ráno budu kupovat zánovní baterku, protože ta moje bude totálně mrtvá. To však příjde až zítra. Zatím se vydávám k registraci a jdu s klukama obhlížet motorky, kterých je plná louka. Podle SPZ je tady celkem pestro. Mimo Němců jsou tady motorky z Rakouska, Holanska, Francie, Švédska, VB, Dánska a samozřejmně z Čech. Každá země měla minimálně jednu motorku označenu státní vlajkou a stejně tak i my.

Marně jsem letos vyhlížel nejstaršího účastníka, kterým byl loni příjemný a družný 84 letý Švéd... Nepřijel, škoda, těšil jsem se na něho... snad je zdráv... Potkávám však jiného známého z loňského srazu, který se ke mně hlásí. Vyptává se kdy bude letos sraz v ČR, že na stránkách nic nenašel. Vysvětluji mu, že se nenašel nikdo,kdo by se toho ujal... Přišel večer, hrála živá hudba, grilované maso, pivo a letos dokonce pojízdné pekařsví, kde se stáváme pravidelnými zákazníky. Rohový kousek máslového koláče si získal nejenom mne a tak se s pekařkou se smíchem vídáme ještě několikrát. Mňamm

Ranní snídně nezklamala, ale i tady je znát, že je krize... není džus... :) Díváme se na rozpis dne a nějak nevidíme odjez na spanilou jízdu. Jen čas návratu od jezera. Jdeme si to tedy ujasnit do hlavního stanu a opravdu. Je nám k dispozici šest plánu indivuálních výletů. Všechny končí u jezera. Čas společného návratu je 14.30, cesta asi 20 km. Žádní hasiči, žádný doprovod, jen dvě policejní motorky a večer žádná společná fotka z výsuvné plošiny... Po návrtu si znovu prohlížíme motorky, od jedinného majitele Turba získávám cenné informace o tom, kde sehnat kompletní sadu samolepek a štítků na nově lakovaný stroj. Ten jeho má najeto 99000 km.

Přišel večer, naložil jsem motorku a šli jsme si dát večeři... vepřový steak s hranolkama za 4,5 Eura - stená cena jako loni... Proběhlo vyhlášení nejzajímavětší motorky (pojízdné křeslo s protaženým kardanem - Anglie), nejrychleji odhlášeného TURBA - odhadujeme, že se jedná o cenu za bouračku, kterou majitel evidentně přežil bez úhony. Na pódium jsou pozvány všechny ženy řidičky CXek. Není to žádná přehlídka krásek, ale viděl jste někdo v Německu pěknou ženskou? Bylo by tedy bláznivé čakat ji za řidítkama těžkého CXka :) Na závěr dne přijel velorex v motorem CX650. Pěkná hračka za 6500 Euro. Majitel ji však muže řídit jen na boso. Stejně jako ve vozech F1 má i on kolem pedálů málo místa. Čas rychle plyne a ve 23 hod se vydáváme spát. Ráno je taky den a nás čeká zpáteční cesta...


FOTKY

Zpět
Design & code by Programmator@seznam.cz